středa 15. července 2015

NAAB Noise party posedmé: Tam, kde vlci píšou básně a cení přitom zuby

Scházíte hornatou krajinu uprostřed lesů, míjíte divokou řeku Blanici. Jdete k jejímu břehu hlouběji a hlouběji až na konec světa. Ještě se ale chvíli zastavíte, abyste ochutnali umění, co zastavuje běh času. Hudbu co lomí poslední červnové noci na pár horkých střepů. Právě zde v Pošumaví na Rechlích uspořádali chlapíci a děvčata z Noise Assault Agency Budweis minulý víkend celkově svou sedmou Noise Party.

Večírek odstartoval vystoupením nově vzniklých „nabovských“ kapel, které na Rechlích představily svůj premiérový split. Kidney trauma sál naladili na změť melodických shoegazových linek, které byly ale často nekompromisně bořeny psychedelickým vrstvením „Deutschovo“ kytary. Tento příliv něžného hluku krásně splýval s ostýchavým zpěvem, který melodii znovu navracel její ztracenou harmonickou celistvost. India se vydala po jiné stezce, kde není potřeba slov. Trojice hudebníků v čele s kytaristou Tomášem Kopáčkem (ex Black tar Jesus) se drží zásady, ve které svůj nástrojový potenciál osekávají téměř na kost, čímž dávají prostor pro utváření velkého napětí. Jakési instantní kompozice přesně dokresluje jejich píseň India 4, ve které jsme svědky takřka sedmiminutového monotónního přívalu složeného z pár tónů. Mimo tyto krautrockové motivy ale India čerpá také z kytarových devadesátek, přičemž se ale vyvarovává nějakých přebytečných kudrlinek, či ostentativních efektů. Jako třetí vystoupilo na Noise Party duo Unkilled Worker Machine ze Silver Rocket. Todd Nesbitt vyrukoval se syrově přebuzenou kytarou, z které od začátku do konce rašily indie – noiseové vály. V této hudbě nebyl čas na předešlé kytarové meditace. Vše se odbíjelo přímočaře, agresivně a nespontánně. Kytarové stěny se bortily a znovuzrozovaly v jediném okamžiku. Večer se posléze přetransformoval do elektro - noiseového hávu. White Wigvam nejprve posluchače ponořil do temné krajiny bezčasí, kdy nehybně plující muzika setrvávala na minimalistických fragmentech. Naproti tomu projekt Mr. Nobody svou hudební projekci daleko více štěpil na částečky mikro zvuků, které popraskávaly v industriálním noiseovém ruchu. Závěr pátečního večeru patřil skupině Kiss Me Kojak z Varnsdorfu stojící na pilíři dvou baskytar, které byly podkreslovány free jazzovou trubkou. Hutný zvuk doprovázený agresivním zpěvem náramně připravil pro poslední vystoupení slovenské skupiny Lem. Bratislavské duo uzavřelo páteční produkci vyšperkovanou matikou.

Sobota bez kompromisu

Sobotní party nekompromisně načali budějovičtí Stárneš, jenž svým syrovo - garážovým zvukem vzdávají holt punkovým legendám. Po nich na podiu vystoupil v krátkém setu opět Mr. Nobody, který balancoval na hraně neposlouchatelnosti. Chvíli jste si dokonce mohli připadat jako v ordinaci u zubaře, ale jen do té chvíli než vystoupili Plzeňští , kteří předvedli propracovanou muziku, jejíž kořeny bychom mohli hledat například u brněnského Dunaje. Bylo obdivuhodné, jak tato formace přecházela z noiseových zběsilých postupů do vyklidněných jazzových poloh. Dalším vystupujícím byla dvojice Zabloudila, která zřejmě představila nejnáročnější set celého festivalu. Velvetovské vibrace kytar míšené s manikálním a nikdy neutuchajícím expresivním zpěvem. Hudba ve které forma určuje obsah, čirý experimentální projev. Kaplan Bro nezklamali a jejich „antidiskotéka“ naplno rozpumpovala do té doby pohupující se publikum. Daleko zajímavější ale bylo vystoupení dalšího duo Lionel Dixit, které se na rozdíl od bratří Kaplanů vydává na trochu jinou, odlehlejší, neprobádanou cestou. Elektronické „zaříkávání“ a industriální divokost je toho jasným příkladem. Zlatý hřeb večera ale nastal s vystoupením německé kapely Jelausy Mountain duo. Precizně vykonstruovaná hudba, v jejímž jádru se skrývá eruptivní divokost, si s posluchači hrála ve svých nedokončených napůl začínajících riffech, které se jemně potkávaly s nádhernými celistvými melodiemi. Vážná struktura jejich hudby ihned mizela ve stínu dětské hravosti, ve které bylo dovoleno vše. Úplný konec večera pak patřil znovuobnovenému „hudebně divadelnímu“ uskupení s názvem Psychedelický flákač na odstřel. Vystoupení, které by šlo přirovnat k velkému happeningu, přineslo extatický jam podložený někdy úzkostlivými jindy veselými melodiemi. Skutečná poetická tečka, která uzavřela dvoudenní „rechlovskou“ party.

Bylo to překrásné a bylo toho dost.

Žádné komentáře:

Okomentovat